Íránské hranice

Tolik jsem se tam těšil - vlastně byl hodně zvědavej a teď váhám... zajedu až těsně k hranici, otočím to a stavím se na kafe a doutník v nejbližším bistru. Jsem tam sám, vlastně ne, jsou tu ještě dva chlápci a majitel, ale vůbec je nezajímám...
Vytáhnu notes, chci psát, ale nejde to... Koukám se pořád na hranici... Dopiju kafe, dokouřím, vyjdu ven, ještě si zapálím... Pak vyrazím, uvidíme, vždycky si tohle nějak vevnitř řeknu a pak se najednou pohnu... První setkání s Íránci je milý... První čeho jsem si všim a nikde, ani v Turecku, jsem neviděl - tady ženy pracují s muži, mají i vyšší funkce než oni a vypadá to, že to funguje. Je pravda, že mají na hlavách šátky... Procedura je zdlouhavější, ale je to výrazně příjemnější než třeba Syrské hranice... Koukám se ven okny, sedí tam spousty lidí... Jsou to takový skupinky na kobercích, muži ženy dohromady... Vypadá to, že všichni debatují, pojíjejí čaj a jsou v pohodě... Uvidíme.