Je tady hodně divná atmosféra. 150 km od Iráku se tady tomu říká jen Irák. Já jsem vzdušnou čarou od hranic asi 10 km. Zvedá se vítr, písek mám úplně všude, na každé křižovatce velké vojenské kontroly - pašerácké území... Jediná hospoda snad po 100 km. Zastavím, obsluha je hodně nepříjemná...
Je vedro, dusno, fouká nepříjemný horký vítr z pouště a ten chlap mi ani neodpoví na pozdrav, to jsem ještě nazažil. Všechny "osvědčený metody selhaly". Cigaretu odmítl - má svoje arabský, oříšky odmítl, nic nechce, nic nepotřebuje. Na objednávku čaje se tváří tak, že tu nemám co dělat...
Sedím tu úplně sám, tech chlap si sed kousek ode mě, pořád se na mě dívá. Ptám se ho jestli si můžu udělat nějaký fotky. Můžu, ale ne jeho.
Jdu se tedy projít kolem hospody, udělám pár fotek... Když se vracím, je tam s ním asi desetiletej kluk, okukuje motorku. Chlapík ho okřikuje. Kluk běží k němu, asi je to jeho syn. On jediný se na mě usmívá, je tu ještě nějaký další chlap. Hlavu komplet zabalenou v šátku, kouří, stojí ve stínu a dívá se směrem k nám.
Ptám se toho kluka, jestli si chce na motorku sednout. Otec říká, že ne. Měl bych zmizet. Nechám zbytek čaje na stole a jdu k motorce. Najednou mi ten kluk u motorky zatahá vzadu za kalhoty. Posadím ho na motorku, je nadšený.
Ptám se tedy jeho otce, jestli si ho mohu vyfotit na motorce. Ano. On se trochu usmál. Usměju se taky a udělám pár fotek. Jednu z podhledu, lehnu na zem a fotím... Když se zvedám, jsou najednou kolem motorky všichni.
Kluk leze dolů z motorky, jeho táta se mi ptá, jestli si dám ještě jeden čaj. Ten druhý chlápek se zajímá odkud a kam jedu. Dáme si tedy čaj. Kluk mi přinese ukázat jeho sbírku mincí. Mám někde po kapsách ještě naší desetikorunu a pár Jordánských drobných. Klukovi svítí oči. Táta si k nám přitáhne židli a zajímá se taky, kudy jsem projel. Nálada je najednou zase fajn. Pak mi vypráví o sokolech, o tom, jak je cvičí. Požádám ho o fotografii se sokolem. Není problém a nabízí mi tu jejich arabskou cigaretu. Zase se mi potvrdilo to, že když jim dám možnost poznat, že jim nechci ani fotografií ublížit, že proti mně nic nemají. Ještě jsem dostal nabídku přespat, prý se blíží písečná bouře - to jsem odmítnul.
Dostal jsem tedy balíček arabských cigaret, pytlík nějakých sušenek a dvě lahve vody na cestu... Dneska je to divnej den...
Žádné komentáře:
Okomentovat