Hodně mi tu pomohla naše ambasáda, hlavně s Turkmenským tranzitním vízem, ještě jednou díky. Najednou mi zbylo několik dnů času. Dodnes jsem skoro denně jen jel a jel. Sedl jsem si do bistra na rohu jedné ulice u koukal se kolem sebe.
Pak jsem se usadil venku na zídku a dal si svoji oblíbenou jednu hodinu na jednom místě a fotil :))
Město žilo svým životem, jako by se tady ani nic nikdy nestalo.
Tady jsem si uvědomil, jak krásní lidé peršané jsou. Nejen tím, jak jsou otevření, komunikativní, příjemní, ale i fyzicky krásní. Muži i ženy. Jak v sobě nosí něco, co bych asi nazval hrdostí na to, kým jsou - Peršany. Muži na sebe dbají - na můj vkus - až skoro hodně, podobně jako Italové, ale ženy měly ještě jednu kvalitu navíc - půvab. Takový ten živočišný půvab. Vždycky byly upravené, vzorně, decentně namalované, nádherně pěstované ruce...
A byly tak akorát zahalené. Přiznám se, že mně se to líbilo, bylo v tom tajemství, očekávání a ženskost. Šátky měly prakticky všechny, ale tady v Teheránu všechno hýřilo barvami. Záleželo na odvaze, ale nejspíš jen na tradicích rodiny, jak moc měly ukryté vlasy. Některé šátky byly spíš už jen jakousi šálkou...
Ale uznejte, že i tradiční černý oděv, jen s lehounce porušeným dogmatem, je sexy, ale není "obyčejně vyzývavý"... To, co Íránské ženy nosí, není na odiv pro každého... je to pro ty, komu si určí :) Setkání s nimi, povídání, bylo vždy příjemné, ale vždy mělo své hranice... příjemné hranice...
Žádné komentáře:
Okomentovat