Divoká krása snad bez hranic...

Už druhý den jsem na území Pamíru. Nemůžu se pořád vynadívat... Viděl jsem Tatry jako kluk a byl jsem z nich vedle, pak jsem viděl Alpy a Tatry se mi nějak zmenšily. Pak jsem viděl Lofoty a Alpy se mi zmenšily... Teď jsem tady, zatím jen na okraji, a mám pocit, že celej svět se mi zmenšil. Jsem utahanej jako pes, ale fakt šťastnej.
Nikam bych nedojel, kdybych se za každou zatáčkou měl zastavit na focení... A to ještě nejsem pořád tam, kam mám namířeno... Při tomhle focení u mě staví Patrol z nějaké nadace, zvou mi v Khorogu na večeři, příjemní lidé, chtějí si popovídat nabízejí mi ubytování... Děkuju, ale nic neslibuju,
nechci myslet na večer, na spaní, chci jen bejt, jet dál a dál a koukat se, fotit nic víc nic míň. Stavím v malé vesničce na čaj. Sedí tam holky s těmi copy, co mi tak fascinujou, už jsem venku skoro 50 dní, asi není divu... Malí kluci jako všude okukují motorku, jsou fajn, jen zvědaví... Vzpoměl jsem si na prcka, jsou mu teprve dva a kousek... jsem zvědavej, co bude říkat na motorky, až bude jeko tihle kluci tady.
Chci platit, hostinský odmítá. Tak si v jeho krámku naproti chci koupit nějaké sušenky, dostávám je darem... je mi to hloupý... tak aspoň rozdám těm klukům a vlastně všem dětem, co se sem seběhly všechny ty oříšky, co s sebou vozím, je to legrace.
Pokračuju, začínám se ptát na benzín, kanystry mám, ale benzínu a vody není nikdy dost. Nacházím pumpu ve  výstavbě, benzín je prej dobrej, soudě podle sudů a dávkování petkou, nějaká místní směs, ale hoří a to je důležitý.
Khorog někdy po poledni, chci jet dál, takže jen dotankuju (zas nějaká směs, tentokrát z cisterny)  a vyrážím směr Iskašim. Ale za městem zastavím, sednu si na kámen u silnice. Zas mám ten pocit, že si to snad chci ušetřit, nějak si to víc vychutnat. Sedím tam snad hodinu, možná dýl. Hulím, koukám kolem a jsem jak v rauši.
Pak se vrátím do Khorogu, najdu ubytování, vykoupu se, převlíknu a pustím se do motorky. Všechno je v pořádku, jen filtr vzduchu. Přemýšlím o výměně gum... Ne, ještě to nechám, tyhle vydržely tu cestu sem a prý dál je to jen lepší... Tak si dám večeři v restauraci nad řekou, je mi tady fakt pěkně, klidně bych tu zůstal alespoň den, ale zas  už mi to táhne dál... Druhý den jsem na cestě do Iskašimu měl nehodu... a byl to konec... Kniha str. (