Nejsme opice, nechovejte se k nám tak

Nikdy jsem nebyl hrdina na fotografování lidí. Když jsem dělal konzervatoř u Bořka Sousedíka v Ostravě, tak mi zadání z reportážní fotografie (dneska street fotografie) vracel se slovy: "Ty fotky jsou kradený, nebyl jsi v tom." Ale tady byli ty lidi tak jiný, tak fajn, že jsem chtěl konečně udělat pár fotek lidí na ulici. Ze začátku jsem ty fotky krad, krad tak šikovně, že si mě nikdo nevšim, ale bylo to prázdný. Když mě zas jednou pozvali na čaj a já přines ty svoje oříšky a osmělil jsem se: "Mohu si udělat nějaké fotografie?" Ano, není to žádný problém. "Sedni si chvilku s námi, dej si s námi čaj, řekni nám něco o sobě, představ se nám svým jménem, ukaž nám jaký jsi a jsme přátelé, už se známe, foť si jak chceš, jsi mezi přáteli."
To fungovalo, fungovalo to i bez čaje, prostě jsem oslovil lidi na ulici, chvilku si s nimi povídal, vždycky je zajímalo, odkud jsem, co tu dělám a pak už nebylo nic problém. Nebo jsem si našel prostředníka, jsou všude, lidé, co znají lidi a ty to vyřídili za mě.
Jen jednou jsem narazil na vychcánka. Bylo to v Íránu, chtěl jsem poradit cestu a on se ihned přihnal, zaháněl místní kluky na motorkách a představoval se jako "Translator"... Uměl anglicky, ale přízvuk i slovní zásobu jsme měli na stejný úrovni. Štval mě od samýho počátku.
Přehlížel jsem ho a dál se obracel na kluky na motorkách, ale ti neuměli anglicky skoro vůbec, tomuhle troubovi se vyhýbali. Nakonec jeden řek, že mě povede, že silnice je kus sice uzavřená, ale že se umí přes to dostat.
Ten Translator se nakýbloval k němu a vyrazili jsme. Trvalo to asi půl hodiny a byli jsme zas na silnici, na správný silnici, ten kluk mi tam doved. Zastavím a jdu mu poděkovat. Traslator řve, že má u mě 50 dolarů. Přehlížím ho. Děkuju tomu klukovi, ten se jen usmívá a ukazuje, že nic nechce, že Translator je blázen. Smějem se, ale najednou se k nám blíží banda chlapů z tý stavby silnice, Translator jim tam něco vykládá, pořád huláká.... Kluk mi ukazuje jeď, jeď pryč, hned.
Mám na Traslatora vztek, nechce se mi utíkat. Chlapi už jsou všude kolem, Translator dál huláká po jejich, chlapi váhají, zapojí se do toho ten kluk, já tam stojím jako trubka. Najednou se takovej halama rozejde směrem ke mně. Na něco se mě ptá, já nevím na co. Kluk hned přiskočí a něco mu vysvětluje. Translator začne zas anglicky o tom, že ví jaký jsou ceny překladatelů v Evropě, že ví kolik stojí tlumočník a už chce 100 dolarů, byl prý tlumočník a průvodce...
Chlapík se zeptá toho kluka - mám pocit, že na to, jestli mu něco dlužím. Kluk ukazuje, že ne. Chlapi odcházej, smějou se. Translator dál huláká, že jsem ho okrad jako tlumočníka a průvodce. Nasedáme s tím klukem na motorky. Kluk se najednou strašně začne řechtat, vezme za to a nechá Traslatora řvát tam, kde je a vrací se do městečka.
Váhám, je to půl hodiny na motorce, pešky tak dvě... Translatorovi to došlo, běží ke mně a volá "Please, please Mr." Vzpomněl jsem si na vtip o plísňácích na safari, vzal jsem za plyn a jel svou cestou. Výčitky svědomí jsem fakt neměl.