Komunista, socialista, fašista a já v údolí Tigridu

Tohle setkání bych nenaplánoval i kdybych byl "plánovací bůh". Po cestě převážně pouští východní Sýrie to bylo jak Ráj na zemi. Všechno zezelenalo, světlo mělo tuhle zlatavou barvu od odpoledne. Všude kolem Tigridu byly stopy po dávném osídlení. Zas jednou se mi nechtělo jet dál, jen tak zastavit, někde si tu lehnout, koukat na mraky, srovnat si v hlavě to, co jsem zažil... Prostě to místo má svoji duši. Projel jsem městečkem plným turistů, tak jako vždycky, ale zastavil jsem na prvním místě, kde se dalo odpočinout, sednout někam do stínu a koukat se na řeku... Nikdo tu nebyl, jen nějaký stařík v rohu usrkával čaj a čoudil bůhvíco, pak nějací tři místní,
co vypadali, že se hádají, ale já už věděl, že to jen chtějí říct něco důležitýho a mladej kluk, co obsluhoval a uměl trochu anglicky.
Chtěl jsem si někam zalézt, ale to nešlo. Ti tři chlápci mi zvou na čaj. "Odkud?", je první otázka v lámané angličtině. Tak se hlásím jako patriot Jarda Homolka z Čech... opravuju z Československa. To zabralo, znaj Československo. Socialista - chlápek asi mého věku hned hlásí, že byla chyba v roce 68, že Rusové zasáhli. Znal Pražský jaro určitě líp než já. Do toho se hned pustil ten komunista, majitel kavárny a něčeho jako Camp - otec obsluhujícího kluka. Rusové to mysleli dobře, říká, taky divnou angličtinou, prý sloužil na letadlové lodi NATO ve Středomoří. Socialista i komunista se shodovali na tom, že "spravedlivý systém prohrál". Prohrál, protože my jsme si nevážili toho, co jsme měli. To už jsem se smál i nahlas. Klučík, co pomáhal s překladem, mezitím přinesl další konvici čaje a horkou vodu. To už se začal ozývat i ten stařík...  Mluvil, jen nevím jak, tak jsem se jich ptal, co říká.... Podívali se na sebe, začali se smát a vyprávěli mi, že je válečný invalida Wermachtu... Asi jsem koukal jako pako, tak mi to vysvětlovali, nevěděl jsem o nic víc, než že fandí německému pořádku, disciplíně a spravedlnosti. Podle něj by spravedlivý řád nastolil jedině Hitler... Od té chvíle to pořád jen vykřikoval někam do těch hor v jazyce, který nevím dodnes jaký byl.
Ptali se mi na Dubčeka, Havla, spílali Klausovi... chvilkama jsem si připadal jako doma :) Ale když šlo do detailu, jak rovný pravidla ohýbaj hřbety, jak vedou jen k průměrnosti... tak na to ten klučík - překladatel - neměl. Nikomu to nevadilo, všichni jsme se smáli tomu, jak si nerozumíme... Děda dál vykřikoval svůj "pořádek - disciplína - spravedlnost"...
Chci platit a ještě se tímhle úžasným údolím projet, udělat nějaké fotky, světlo začíná být tak akorát. Socialista říká, že jsem jeho vzácný host z Československa. Komunista chvíli váhá a pak říká ANO, ale jeho syn chce studovat, tak kdybych měl nějaké dolary, pomohl bych mu... Lovím je v kapse, bylo to legrační setkání, kluk se snažil :) Proč ne? Najednou se zved ten děda, dal klukovi nějaký peníze, mně se uklonil s rukou na srdci tak, že jsem si ani neuvědomil, že ho kopíruju, pak se ještě jednou usmál a šel si zas sednout na svoje místo. Když mi kluk vyprovázel a udělal si fotku s motorkou, přijal 5 dolarů jako vklad do jeho budoucnosti... Byl to hezký den a světlo bylo asi takovýhle...