Začalo to ráno tím, že mi zadrželi (odkaz). Tak jsem si zvolil jinou cestu. Stará cesta do Damašku...
Když jsem poprvně potkal ty dveře, nevěřil jsem, že tudy vede cesta. Vrátil jsem se na rozcestí u rozbořených domů, postavil motorku na stojan a šel obhlídnout situaci.
Žádná z cest nevypadala dobře, ale všechny vedly požadovaným směrem. Jsem tak 200m od motorky se všema věcma, i bundu a chrániče jsem hodil přes sedlo a záložák (voda, jídlo na 1-2 dny a všechny peníze...) zůstaly na motorce, přeci nikde nikdo nebyl...
Najednou na protějším kopci jede chlap na motorce a jede dost rychle. Pak zastaví, kouká směrem k motorce... Zase se rozjede, než já k motorce dojdu, je u ní. Když přicházím blíž, vidím, že má přes rameno Kalašnikov
(samopal), okukuje motorku, sahám na krk, kde mají být klíče od motorky, nejsou tam, taky zůstaly na motorce.
Sahám do kapes, jo pepřák tam je, ale asi mi nebude nic platnej, kdyby... Dojdu k motorce, chlapík motorku okukuje a obdivuje motor a značku BMW... Samopal zůstává na rameni, to mi uklidňuje. Ptám se na cestu, ukazuje zase směrem k těm dveřím, ukazuju mu mapu, dobře se v ní vyzná a zas ukazuje k těm dveřím... Pak mi ukáže ten kousek bílýho hadříku, co mi tam uvázal jeden malej kluk "pro štěstí". Vysvětluje mi, že proto přijel a nestřílel, mám bílou vlajku... Je to tady pašerácký území, ty jezděj na silnejch motorkách... a u nich nikdo neví... Nechal jsem ten kousek bílýho hadříku na motorce, dokud se úplně nerozpad :)
Žádné komentáře:
Okomentovat