Kluci mi pozvali na malé jídlo, jednou by tu chtěli podnikat s občerstvením, pak s restaurací a nakonec by tu chtěli mít hotel. Íránci jsou podnikaví lidé... o tom jsem se xkrát přesvědčil...
Přijel jsem sem jak jinak zas za tmy. Vidím kamioňáka, jak vaří něco v kotli a tak jdu za ním, doptat se na cestu. Začne se nejdřív hrozně smát. Pak se běží podívat na motorku, vezme mi kolem ramen, huláká na další kamioňáky a vede mi k tomu kotli. Vaří kozu s nějakou zeleninou, musím prý s nimi povečeřet. Ptám se, co ho tak rozesmálo... ruce, nohy, turistická angličtina proložená větami v perštině mi to vysvětlila. Vozí melouny do Prahy. Zná ji dobře, fakt dobře. Prostě nakoupí tady v okolí (Írán) melouny a odveze je svým kamionem do Prahy. Tam má nějakýho chlapíka, ten cash zaplatí a tradá domů, pro další várku. Teď jede zrovna nakládat. Nabízí mi, jestli nepotřebuju v Praze něco vyřídit. Přijde mi to fakt legrační... Dáme kozu s něčím jako zelím a já vyrážím ještě do pouště někam přespat, je tma jak v pytli. Rychlovka, jen moskytiéra, karimatka a už chrním. Když jsem se ráno probudil, viděl jsem tohle... Trochu jsem váhal, jestli se mi to jen nezdálo s tou Prahou. Ne, nezdálo...
Žádné komentáře:
Okomentovat